Markéta Peggy Marvanová FanPage

3 týdny před

Ahoj. Jsme ok. Fyzicky. Psychicky to ještě rozdycháváme. Závod je ztracený, musíme se od toho odpíchnout a jít dál. S Pavlem jsme neměli jak to zvrátit, zasáhnout. Věci, co se děly v našem týmu jde jen těžko vysvětlit, popsat.

Pokusím se: Kamarád Tomáš nevěděl, jestli bude jeho kotník po zranění ready a nechtěl mám to pokazit. Na poslední chvíli jsme proto obsadili tým druhým Francouzem na doporučení. Ve složení 2 Češi a 2 Francouzi jsme se postavili na start.

Není to zas tak neobvyklé, mnohdy se týmy skládají. A protože za 16 na let závodění se Pavlovi nikdy nestalo, aby mezi zkušenými závodníky Adventure závodů narazil na takový problém, tak jsme se toho nebáli.

Tvrdě a cíleně jsme s Pavlem trénovali, zaměřili se na aklimatizaci, přípravu výbavy, sehnali auto a prozkoumávali pohyb v místním terénu.

V závodě nám to ale nebylo moc platné. Snažili jsme se tým zrychlovat, pomáhali jsme, nesli jsme batohy, povinnou výbavu, packrafty. Chtěli jsme makat, ale nefungovalo to. Postup se jen zpomaloval. Jeden z nás bez závodního ducha zdržoval postup, bez omluvy a bral to tak, že je to ok. Měli jsme to prý čekat, když už není nejmladší. Svůj slib, že bude tvrdě trénovat, nedodržel.

Respekt umírá v momentu, kdy vidíte, že druhý trpí předsudky, nebere vás jako rovnocenného parťáka a neustále se chová jako by byl něco víc. V mém srdci už pro respekt nezbylo místo. Závod jsme ale nechtěli vzdát. I dokončit může být tady skvělý výsledek, uklidňovali jsme se.

Ve skutečnosti ale konec přišla ještě horší situace. V momentě, když jsme byli v horách se jeden rozhodl, že půjdeme jinak, jinam. Neustoupil. Po nikam nevedouci diskuzi v horách bez respektu řekl: dělejte si co chcete, já jdu tudy a šel. Byl to konec týmu. Skutečnost, že nebyl kapitánem a tým se nesmí za žádných okolností rozdělit nestačila k tomu, aby se vrátil a uklidnil. Tým jde pohromadě - to je základní pravidlo AR. V horách a porostlé divoké krajině to platí dvojnásob. Tohle není závod jako ostatní, kde můžete jen tak vzdát nebo skončit. Tady jste tým, co se musí o sebe postarat. Je to skutečné dobrodružství, v týmu visíte na jednom laně, není to hra.

Fakt, že bysme nestihli časový limit a museli jsme vzdát před nejtěžší etapou bylo pro nás s Pavlem vysvobozením. Vysvobozením z toho, aby se tyto konfliktní situace neopakovaly dál a na horších místech.

Peníze, čas a úsilí, které jsme závodu dali jsou ztracené. Ale zkušenosti a výkonnost, které jsme dosáhli, nám nikdo nesebere. Je třeba jít dál.

Nabízejí se dvě řešení. Odrazit se a nebo spadnout.

Já ale pro sebe musím říct, že to nehodlám vzdát. Protože jestli jsem někdy hledala skutečnou divočinu, extrémní dobrodružství, přátele a závodní prostředí na jednom místě, tady se to všechno potkává. Závodění Adventure race určitě je něčím, čemu ještě chci dát šanci.

Trenére, ten trénink co mi píšeš, to byla safra dobrá práce. Přijdu si silná jako býk. Ale nevím no, ledajaký chlap to pak nemusí ustát 😉.

Děkujeme vám všem za fandění. Muselo být smutné přihlížet tomu, jak se máš tým hroutí, ztrácí a zpomaluje.❤️ ❤️

Peggy ... DalšíMéně